Napsali o nás - Recenze CD
Hořepník 5. 7. 2010 - DOGA + Rimortis, Sagittari
Vladimír Kotýnek
Masakr! Právě tímhle jediným slovem můžu ve stručnosti vylíčit pondělní akci. Ale, proč být stručný, že ano? Parket se konal poněkud netradičně v pondělí, v den státního svátku připomínajícího příchod věrozvěstů ze Soluně, po kterém následoval úterní svátek na památku upálení mistra Jana Husa. Ať počítám, jak počítám, měli jsme zkrátka 4 dny volna, navíc to byly první prázdninové dny, a ty by byl hřích nevyužít.
Večer po parném dnu něco po osmé hodině odstartovala kapela Sagittari, která jistě potěšila především příznivce hudebního žánru, jenž u nás reprezentoval hlavně Láďa Křížek v období kolem sametové revoluce. Melodický metal, vokálové linky vyšší, než Mont Blanc, k tomu příměs moderního power metalu, to jsou klady jejich vystoupení. Jedinou pihou na kráse byla snad jen skutečnost, že muzikanti byly poněkud statičtější, než by bylo zdrávo. Jako druhá vystoupila metalová parta Rimortis. Tahle kapela už nějaký pátek existuje a jejich vyhranost byla z vystoupení dobře cítit. Rimortis zpestřili pěkně rozjetý večer dávkou kvalitního klasického heavy metalu a nažhavili tak početné publikum čekající na karvinského hard rockového psa.
Doga, hlavní host večera pod velením charismatického Izziho, vlítla na pódium plná energie, ačkoliv měla za sebou náročný víkend plný hraní. Oproti loňsku přibyly na pódiu mnohé rekvizity a kulisy a na frontmanovi nová tetování. Přibylo i trochu víc teatrálnosti a čeho rozhodně neubylo, byla dravost, se kterou si Doga podmanila snad každého návštěvníka letního parketu.
Kdo v pondělí přišel, ten má slova jistě potvrdí a kdo zůstal doma, o mnoho přišel, tahle akce se zkrátka nad míru vydařila.
Dark Moor navštívili brněnský Favál
24.10.2009 Brno - Faval music circus
DARK MOOR, POWER 5, SAGITTARI
Český powermetalový fanoušek musí být nadmíru spokojený s koncertní činností kapel v srdci Evropy. Hvězdy žánru nás tady navštěvují často, přesto je nám metalový svět ještě nějakých lahůdek dlužen. Španělé Dark Moor dali dokupy už před lety po rozloučení s vokalistkou Elisou Martín novou sestavu a jejich poslední alba si dovolím zařadit do špičky melodického symfonického power metalu. Pragokoncert nám v poslední době servíruje spíše ohleděné kapely, tak se o návštěvu Dark Moor v Česku postarala agentura Nemesis. Jeden koncert zasáhnul i Brno a tak jsme vyrazili v sobotní podvečer omrknout, co kapela předvede.
První předkapela Innocence bohužel musela zrušit účast kvůli zlomené ruce bubeníka. V Praze a Ostravě za ně zaskočili brněnští Eagleheart, pouze v Brně se role předskokanů zhostili Sagittari. To jsem ve chvíli, kdy tato mladá powermetalová skupina nastupovala, ještě nevěděl, a pouze jsem konstatoval, že Vojta Šimoník z Eagleheart stojící za námi by radši mohl být na pódiu. A tento pocit se mi vtíral s každou další písní Sagittari. Problém jsem viděl hlavně v kytaristovi. Nepředvedl nic zajímavého, všechno jednoduché písně. Zkrátka mě to nezaujalo a celou dobu jsem měl pocit, že bych tam radši viděl jinou kapelu. Ale snad se chlapi zlepší a někdy v budoucnu mě na podobné akci překvapí.
To Power 5 dali hned najevo, že to bude úplně něco jiného. Hlavně kytarově. Lukáš Langer s kytarou čaroval, a když vezmeme v potaz, že za bubny stále sedí perfektní Milan Škrabal, jsou Power 5 instrumentálně špičkou v českém metalu. Power 5 zahráli největší hity, které stihli vydat za více než desetiletí na svých čtyřech deskách. A že se natáčí deska pátá, připomněli Power 5 dvěma novými kousky. Překvapivě zazněl uprostřed setu v posledních akcích před velkými kapelami nepříliš často hraný cover skupiny Stratovarius Hunting High And Low, který si s chutí zaběhl na pódium zapět Vojta Šimoník společně s Olinem. Power 5 by slušelo předvést více ze svého umění, ale na to je potřeba více času. Stačilo se podívat, jak málo lidí došlo například právě tento večer na Dark Moor a je jasné, že Power 5 si plný koncert mohou dovolit jenom doma na Valašsku.
Blížil se čas Dark Moor a prostor před pódiem stále zel prázdnotou. Většina lidí popíjela v boxech a u baru a bylo jasné, že na Favále žádný divácký nával tento večer nebude. Těsně před nástupem hlavní hvězdy večera bylo ještě třeba vylepit setlist pro všechny členy kapely. Když však do něho začala kapela něco vepisovat, lekli jsme se, zda nedojde k mohutnému seškrtání nepřímo úměrnému velikosti návštěvy. Nakonec mimo posunu jednotlivých písní došlo opravdu i k malému zeštíhlení koncertu. Z playlistu zmizela předělávka od Cansas "Carry on Wayward Son" a jedna speedovka z posledního alba - "Faustus". Kapela přišla na pódium v pohodě zepředu skrze fanoušky (u čehož se moc netlačili, ale z vlastní zážitku vím, že například takový Aleš Brichta by to asi nerozchodil). S prvními tóny Labutího jezera se postupně "zaplnilo" i hlediště, kdy rozestup mezi diváky byl metr až dva. Bohužel se vyplnily mé obavy o špatném zvuku. Hlas Alfreda Romera se ztrácel pod kytarou a basou. V refrénech Alfred s podporou Enrika García kytary překřičel, ale při hlubším zpěvu mu často nebylo rozumět ani slovo. Zvuk jsem vnímal hůř patrně taky proto, že jsme stáli v úplně první řadě na úrovni reproduktorů. Dozadu jsem ale odmítal jít, protože kdyby mi při poslechu posledních dvou povedených desek Tarot a Autumnal někdo řekl, že prostojím celý koncert Dark Moor metr od kapely, tak bych neuvěřil. Po první písni ještě kapele přibyly problémy se samply a když ještě čvrt hodiny zpěvák upozorňoval na problém s odposlechy, vypadalo to docela na průser. Dark Moor navíc vypadají, že naživo moc zkušeností nenabrali (když se podíváme na seznam koncertů na jejich webových stránkách, tak uvidíme, že je tomu opravdu tak), nakonec se ale všechny problémy vyřešily (až na ten prokletý zvuk) a španělé zvládli koncert bravurně. Celý setlist se motal okolo posledního alba, z kterého nakonec nezazněly jenom 2 písně. Skupina udělala za érou s vokalistkou Elisou Martín tlustou čáru a tak naživo poslední desku doplnily pouze předchozí dvě alba skupiny a dvě předělávky. Trilogy Suite od Yngwie Malmsteena předcházela předehrou v podobě duelu basy Maria García a kytary Enrika García. Nejvíce ale rozproudily klub zpěvná The Lovers a následně Mozartův Turecký pochod. Přídavky On The Hill Of Dreams a The Chariot jenom potvrdily sílu písní Dark Moor, kteří by v klidu mohli udělat 2x delší setlist bez slabých míst.
Tak tedy proběhla jedna ze zastávek Dark Moor v našich krajích. Nízká divácká účast jim bohužel v paměti určitě zůstane. Ale když si vzpomenu na první koncert Edguy v Brně, kdy byl klub sice p Mozart's March
13. The Enchanted Forest
14. The Star
----------------------------------------------
15. On The Hill Of Dreams
16. The Chariot
Převzato z webzinu METAL SWAMPlný, ale zase půlka lidí přišla na spoluhrající Kreator, tak věřím, že se Španělé u nás podobně uchytí. Možná pak neodejde do ztracena narážka Alfreda na návrat v příštím roce.
Setlist Dark Moor:
1. Swan Lake
2. Before The Duel
3. The Phantom Queen
4. Wheel Of Fortune
5. An End So Cold
6. Trilogy Suite OP.5 (Yngwie Malmsteen Cover)
7. Don't Look Back
8. When The Sun Is Gone
9. For Her
10. The Sphinx
11. The Lovers
12.
Report z koncertu Dark Moor 24.10. Brno - Favál
Brněnský Favál se ještě zcela nestačil vzpamatovat Power Metal Blastu a už se do něj přiřítila další melodic metalová vichřice. Tentokrát v čele se Španěly DARK MOOR, kterým měli původně sekundovat pouze INNOCENS. Věci však nabraly trochu jiný spád. Nejprve přibyla další předkapela – zavedení POWER 5. Těsně před začátkem turné pak svou účast zrušili INNOCENS kvůli zlomené ruce jejich bubeníka. Rychlou náhradou se pro Brno stala kapela SAGITTARI, pro zbývající dva koncerty pak EAGLEHEART.
Musím se přiznat, že jsem původně litoval dvou věcí. Za prvé jsem se těšil, že konečně uvidím mediálně silně podporovanou kapelu INNOCENS. Její neúčast však nakonec možná nebyla od věci, jelikož stylově by se na tento koncert nejspíš zcela nehodila. Druhou věcí, která mě mrzela, byla skutečnost, že EAGLEHEART se doma znovu po týdnu nepředstavili. Jejich vystoupení zde by pro mě bylo takovou náplastí za mou neúčast na Power Metal Blastu, leč nebylo mi přáno. Místo toho jsem měl tu čest s kapelou SAGITTARI.
S těmi jsem se seznámil pouze prostřednictvím Bandzonu a musím se přiznat, že nějak extra natěšený jsem na ně nebyl. Jenže on ten koncert vlastně vůbec nebyl špatný! SAGITTARI splnili svůj zcela jistě nelehký úkol velmi dobře. Příjemně překvapený jsem byl především zpěvákem Ivošem, který podal slušný výkon. Místy jsem sice měl pocit, že mu to ve výškách trochu skřípe nebo ujíždí, ale tím si nejsem zcela jistý. Doopravdy tedy vadily pouze dvě věci. Pánové se možná mohli trochu víc hýbat (hlavně kytarista) a především komunikace mezi kapelou a publikem měla být výraznější. Myslím, že SAGITTARI měli potenciál na to, aby přihlížející rozpumpovali o něco více. Zapojení fanoušků do jednotlivých skladeb by jistě pomohlo a myslím, že Ivoš by fanoušky nemusel ani příliš povzbouzet. Zmíněné nedostatky ovšem nebyly problémem jen SAGITTARI. Dá se říci, že žádná kapela ten večer pohybu moc nepředvedla, což bylo možná dáno rozměrem pódia. O zapojení fans ještě řeč bude, neboť už teď trochu předbíhám a je ještě třeba uzavřít SAGITTARI. Ti právě dohrávají poslední skladbu, loučí se s fanoušky a dostávají studenou sprchu patrně od manažera nebo jinak spřízněného maníka od POWER 5. Ten jim poměrně zostra vytknul, že místo v určených 20:30 skončili ve 20:37. Nevím, zda byly hrací časy dány smlouvou, nevím, zda díky tomu přišli POWER 5 o jednu či o dvě skladby navíc, jen si myslím, že nějakých sedm minut nehraje žádnou podstatnou roli. Já jsem pánům těch sedm minut navíc ze srdce přál a jsem rád, že jsem si je mohl užívat o něco déle, než bylo naplánováno.
POWER 5 tedy nastupují a zahajují svůj set. Jak je to dlouho, co jsem tyto pány viděl naposledy? Že by v Martině v roce 2004, když předskakovali Timovi Kotipeltovi a SHAAMAN? Byl to vůbec rok 2004? Ať je to jak chce, už to je nějaký pátek. Pánové na sobě rozhodně zapracovali, to se musí nechat. Chtě nechtě bylo znát, že mají zkušeností o něco více než předchozí kapela. Jejich vystoupení se hnalo vpřed a bavilo od začátku do konce. Klobouk dolů především před panem kytaristou, nicméně i Olin se předvedl jak solidní zpěvák, jen mi jeho hlas zněl občas jaksi nepříjemně. To však nemá co dělat s tím, že by zpíval špatně, to ani omylem! Mimo skladby z nového alba „Symbol“ došlo i na desku „Minuty věčnosti“, cover „Hunting High And Low“ od STRATOVARIUS, do kterého se zapojil i Vojta Šimoník z EAGLEHEART. V samotném závěru pak POWER 5 střihnuli novou skladbu „Valaši“, která se má objevit jako bonus na chystané desce. Tím skončilo představení POWER 5, u kterých rovněž platilo, že zapojení fanoušků do skladeb a komunikace s nimi nebyla na optimální úrovni, což je – stejně jako v případě SAGITTARI – škoda. Obě kapely na to měly.
DARK MOOR přiběhli na pódium doslova z davu. Bubeník mě dokonce musel lehce odstrčit, jelikož jsem nevědomky blokoval schůdky na pódium. Set šestnácti písní začal novinkovou skladbou „Swan Lake“. Favál, který prý nebyl tak zaplněný jako pražská Chmelnice den před tím, se dal do pohybu. DARK MOOR se jakožto headliner večera těšili jako jediní výraznějšímu zapojení diváků do jednotlivých skladeb, a to i přesto, že Alfred Romero je k tomu nijak výrazně nehecoval. Jeho přístup mi celkově přišel jaksi chladnější v porovnání se zbytkem kapely. Tedy alespoň zpočátku. Komunikace z jeho strany nebyla nějak košatá a často se bavil spíš se zvukařem než s fanoušky. Navíc během některých písní mizel do zákulisí. Těžko říct, z jakého důvodu. Řekl bych však, že v průběhu setu jaksi „roztál“ a koncert si užíval o něco lépe, o čemž svědčí i hláška při představování, kdy tvrdil, že je Enrique Iglesias. Jeho zpěv byl samozřejmě v pořádku, a pokud zpočátku nebyl zcela naladěn na nějaké velké proslovy, pak vše vynahrazovali oba Garcíové; tedy kytarista a mozek kapely Enrik a baskytarista Mario. Ti se samozřejmě předváděli v perfektním světle, a především v coveru na Yngwieho Malmsteena a skladbě s názvem „Mozart“ (variace Mozartových skladeb v metalovém hávu) zářili. Těžištěm setu DARK MOOR však bylo samozřejmě nové album „Autumnal“, z kterého zaznělo devět skladeb. Žel, s touto deskou jsem neměl tu čest, a tak jsem znal pouze ty songy, které kapela umístila na svůj MySpace. Nejvíc jsem si tedy užíval písní z alba „Tarot“. Proč jsou DARK MOOR označováni za neoklasickou power metalovou kapelu dokázali nejen písní „Mozart“, ale také všudypřítomnými symfonickými prvky. Je pravda, že oproti studiovým verzím nebyly tak mohutné (například chyběl ženský vokál) a nevynikaly tak dobře, přesto byly patrné. Po skončení základního setu jsme byli odměněni dvěma přídavky, kapela se loučí, všichni (ano, i Alfred) si plácají s fanoušky a davem odchází kamsi pryč. Tím končí další metalový večer na Faválu.
Jak to tedy celé shrnout? Nejednalo se rozhodně o metalový zážitek číslo jedna, ale zdaleka se nejednalo o pouhý průměr. Všechny kapely předvedly solidní hudební výkony, všechny kapely mohly trochu lépe komunikovat s publikem. Přesto jsem ve výsledku velice spokojen. Myslím, že se jednalo o hudební akci, kterou navštívili skuteční znalci a fanoušci této hudby, neboť DARK MOOR lze přece jen považovat svým způsobem za exotickou kapelu a vidět je na živo je tak trochu vzácnost. A když přičtu slušný zvuk, vychází mi příjemně strávený večer, který jistě podobně ohodnotí i ostatní návštěvníci.
Převzato z webzinu VOLUMEMAX.
